2018-05-11 - 2018-05-12 - 5. Čavisovská stovka aneb Mlýny v okolí - - - STOVKA

2018-05-11 - 2018-05-12 - Co k me prvni stovce rici...? Zvladl jsem ji a vlastne to ani tolik nebolelo! Zadne krece, zadne zvraceni, zadne , ktere tak casto popisuji na svych blogach ti nejlepsi bezci... Az na ty puchyre velikosti dvojkoruny na chodidlech, na ktere jsem byl ale psychicky i proviantne (hydrogelove naplasti) pripraven. Samozrejme dabelske (vyhecovane) tempo nad 6km/h jsem neudrzel dele nez k prvni obcerstvovacce na tricatem kilometru, kde jsem se narval uzenym a syrem a rohlikama a kofolou - takhle v jednu rano - proc ne, ze? A to tam byla jeste tatranka a banan, ktere jsem hodil do batohu a nechal si je na doplneni energie za hodku-dve... :-D Cca. od pulnoci uz byl peloton celkem roztrhany, takze jsem sel jen v mikro skupince tri lidi. Ale to navic jenom do 40km, od ktereho uz to bylo az na drobne vyjimky solo zavodem -> namakani kolegove z Madarska mi utekli a v cili byli o vice nez hodinu rychleji... (Bálint mi pozdeji prozradil, ze uz sel neco jako 150-200 stovku a ze nevi ani presne... Ty woe... Ja myslel, ze Magor na stovky je jenom Olaf Cihak... :-D) Clovek se v tech chvilich samoty ponori do myslenek a proste slape, co mu jineho zbyva... :-D Cast noci byla celkem mlhava, ze nebylo videt moc do dalky - svetlo z celovky jen slabe dopadalo na zem, neb vice-mene se mi odrazelo pred ocima o vodni paru bud z mlhy, nebo o tu, kterou jsem vypoustel z ust sam... Ale zima nebyla. Vlastne to bylo celkem prijemne, kdyz zacaly v druhe casti noci vypadavat kapky z mlhy a byla rosa. Vse bylo vlhke jako na podzim v nepalskych lesich nekde v Chitwanu nebo i v horach po Himalajem. I ostravska krajina misty pripominala podobne subtropicke haje, az jsem si rikal: "Kurde, tenhle pocit znam! :-)" U pasu mi celovka drzet nechtela - to musim do priste vychytat! :-D Co jsem vychytane mel byly kompresni lytkove navleky - do tech jsem se asi zamiloval... :-) Poprve jsem resil puchyr na leve, ktery se bohuzel uplne nezahojil z minule prochazky, kolem 54km: padla na to jedna hydrogelova naplast prelepena obycejnym fixaplastem dokola pres cely nart - na par kilometru to vydrzelo, tak deset / pretejpoval jsem to ale az na 80km... Prvni energeticka krize me chytla na obcerstvovacce na 62km, kde jsem se narval polivkou s rohlikem, pomeranci, vynikajicimi kminovymi tycinkami a kofolou a cajem... A vythuh' jsem... Tohle zastaveni jsem rozchazel asi 5km... Moral zvitezil a k dalsi obcerstvovacce na 80km jsem doletel jako sokolik. Bylo pul jedenacte a slunce asi pred hodinou a pul rozehnalo mlhu a zacalo zatapet... :-D Na "osmdesatem" jsme meli k dispozici zase uzene -> nebylo co resit! A taky tvarohovy kolac, ktery znam pod jmenem "prosivana deka". Co jsem si nedal, i kdyz jsem trosku litoval, byl ovocny salat - nejak me bolely nohy abych se zvedal. I ty kolace jsem si nechal podat od kolegu. Polknul jsem nicmene dva kousky a ozil! Zalil to sladkou kofolou, asi tak pul litrem, prevlekl si tricko na kratky rukav, vymenil poprve a naposledy pomozky, a jak uz jsem zminil, pretejpoval levou, a lehce/preventivne potejpoval pravou... 42min dlouha zastavka mne stala umisteni do 25 mista... No ale co, ono tech poslednich 23km nebylo moc lehkych, tak proc nenacerpat trosku vic sil, nez jini rychlici. Vyplatilo se, po prestavce jsem se citil jako znovuzrozeny a do kopce jsem nebyl dalek prumerne rychlosti 6km/h... Jako na radostne popobehnuti, kteremu jsem se neubranil v prvni tretine zavodu, jsem uz sily nemel, ale pusobilo to na me cele pozitivne, protoze takovouhle vzdalenost jsem jeste v nohach nikdy nemel - zavratnych 80km... - telo mi posilalo nezname a neokoukane pocity! :-) Kolem devadesatky me to uz prestavalo bavit - bylo vedro... V takovych momentech by se hodil nekdo na pokec, ale i presto ze jsem jednu prilezitost nakonec i mel, nebot jsem se dotahnul na jakousi dvojku prede mnou, pozdravili jsme se jen AHOOOJ a ukazal jsem jim lytka. :-D Ono neni nad to, kdyz clovek nekoho utrhne. To mu taky naleje trosku energie do zil... :-) Tri-km pred cilem se na obloze zacaly kumulit kumuly. Jeste hodinu predtim jsem s nejakou vesnickou panmamou prohodil vetu, ze dneska z nebe nesprchne. Smala se... Sprchlo. Nastesti az pul hodiny pote, co me na cilove rovince privital freneticky potlesk ostatnich ucastniku, at stovkaru, padesatkaru ci petadvacitkaru, kteri uz to meli za sebou... To bylo mile. O to vic jsem pak tleskal i ja, kdyz z pod party-stanu a za cedaku jako svina sledoval ty, kteri dosli za mnou... Promocenej durch - nic moc. To bych nechtel... A i kdyz jsem se mokru vychnul a na 1.2km vzdalenou zastavku ostravske shaliny mohl jit uz zase v suchu, diky ochlazeni a celkovemu vydeji sil, chytla me lehka mikro-zimnicka... :-D V 17:35 jsem jel shalinou c. 5 smer Ostrava! :-) Vecer jsem to oslavil dlouhou koupeli a dvojkou cerveneho jihoamerickeho pro resuscitaci cervenych krvinek! :-D Jeste nez jsem pred pul desatou vecer usinal, honily se mi hlavou myslenky na to, ze jsem zvolil dobre, co se tyka prvni zivotni stovky - prevyseni +/-2,656m (podle udaju z me GPSky) - byla vlstne rovinka! A taky ze na takovou dupu jako Čavisov nezapomenu az do Alzheimera. Kdo by zapomnel na tenkrat "poprve"! :-D #CAVISOVSKA100 #STOVKA #ULTRATRAIL