Montgó ze severní strany 5/23/14

Dost náročná tůra ke kříži Dénia a pak na vrchol Mpntgó. Cesta po hřebeni se ale těžko hledá a je velice kamenitá. Výchozí bod je parkoviště střeleckého klubu pod Montgó. Pak jsme vyrazili na rozcestí, kde místo přímého výstupu jsme se vydali po vrstevnici směr Dénia. Výstup severní stěnou totiž spočíval v tom, že jsme po úpatí obešli celý masiv Montgó od východu až na západní konec, až za Dénii, celkem 8 km. Od západního konce masivu jsme opustili tuto pohodlnou cestu po vrstevnici a začali stoupat pěšinkou mezi křovinami stále strměji vzhůru, což ještě docela šlo. Ale pak jsme se dostali mezi skály a cesta se změnila v kamenitou. To taky ještě šlo, ale když jsme se dostali nad svislé stěny, tak místo hřebenovek, které známe třeba z Krkonoš, jsme se vraceli přes 5 km po ostrých kamenech, mezi kterými sice rostla tráva, ale prostor mezi kameny byl tak malý, že by tam boty mohly uvíznout, takže jsme skákali po špičkách kamenů a v silném větru máchali rukama, abychom udrželi rovnováhu. Když jsme vylezli na první nejnižší vrchol, zjistili jsme, že ke kříži je to ještě pěkně daleko. Ale bylo fajn, že jsme věděli, že musíme stále vzhůru, takže nemůžeme zabloudit, jak by se mohlo stát, kdybychom šli v opačném směru. Cesta z této strany totiž vůbec nebyla značená, a protože vedla po vrcholech kamenů, nebylo často ani znát kudy vede. Na dalším vrcholu se železným křížem jsme zvítězili nad větrem, který nám trhal stránky, a zapsali se do vrcholové knihy. Ale hlavní vrchol byl ještě 2 km před námi. Protože už jsme tam byli loni, chtěli jsme si cestu zkrátit pěšinou pod vrcholem. Ta nás zavedla k meteorologické stanici a ceduli, že dál je cesta zavřená, resp. že dál nevede. Protože tam jsou svislé stěny, tak jsme nechtěli riskovat a jít sekem dolů, ale ani jsme se nechtěli vracet, tak jsme šli sekem nahoru, kde jsme se po chvíli napojili na správnou cestu k hlavnímu vrcholu. Ten jsme šťastně dosáhli a dojedli zbytky zásob a dopili poslední doušek vody. Známou cestou z loňska jsme pak sestoupili ke střeleckému klubu k autu. Tam jsme měli ještě další litr vody, který jen zasyčel. Zuli jsme boty a velice jsme jim děkovali, jak jsou dobré, že nás dokázaly dostat po ostrých kamenech do cíle. O náročnosti svědčí, že cestu 3 km od prvního ke třetímu vrcholu jsme šli 3 hodiny. Celkem jsme byli na cestě 7 hodin a skoro 16 km, prakticky bez zastávek. Tak tuhle cestu asi nebudeme opakovat.